MENU Filmová kancelář Plzeňského kraje

Železárny v Hrádku u Rokycan - oblíbená filmová lokace na Plzeňsku

Železárny Hrádek - nevýrobní prostory, foto: Viktor Mácha
Železárny Hrádek - nevýrobní prostory, foto: Viktor Mácha
Železárny Hrádek - nevýrobní prostory, foto: Viktor Mácha
Železárny Hrádek - nevýrobní prostory, foto: Viktor Mácha
Železárny Hrádek - výroba, foto: Viktor Mácha
Železárny Hrádek - výroba, foto: Viktor Mácha

Snad nejvíce skloňovanou lokací v Plzeňském kraji v posledních týdnech se staly Železárny v Hrádku u Rokycan. O lokaci jsme již v minulosti psali, ovšem pojďme si oživit znalosti o tomto naprosto unikátním areálu, který v minulosti hostil natáčení československého dramatu Bratři Karamazovi (1981) nebo amerického mysteriózního krimi Dítě číslo 44 (2015).

Železárny představují mix monumentálnosti a romantiky živé industriální lokace. Jen 30 minut cesty z Plzně nebo hodinu patnáct z Prahy se filmařům nabízí úchvatná kombinace více než sto let starého železárenského a hutního provozu a opuštěných nevyužívaných prostor s nezaměnitelným geniem loci.

Před rokem 1989 patřily Železárny Hrádek do národního podniku Spojené ocelárny, kam byly zařazeny po znárodnění. V 60. letech byla vybudována nová ocelárna s trojicí obloukových pecí. V současné době podnik provozuje tuzemská společnost Z-Group hutní skupina. Nachází se zde ojedinělá dvojice martinských pecí, které byly v roce 2001 po 88 letech nepřetržitého provozu odstavené.

Kromě výrobních hal zde naleznete i různé nevyužívané prostory – opuštěné zdravotnické středisko, knihovnu, kanceláře a zasedací místnosti. Ty mají obrovskou výhodu pro filmaře v tom, že si s nimi mohou dělat prakticky vše, co se jim zlíbí. Navíc zachycují jedinečnou atmosféru své doby. K tomu všemu přidejme určitý nádech opuštěného “města ve městě” a máme filmovou lokaci s úžasným potenciálem.

Založení Železáren Hrádek se datuje do roku 1900, kdy tamní hamr zakoupil podnikatel Rudolf L. Hudlický. Rok nato již zahájil provoz v modernizované kujné huti, která vyráběla především železné nářadí pro zemědělce, zahradníky nebo horníky. Hudlický postupně vystavěl válcovnu, slévárnu šedé litiny a v období 1912-1915 započal s výstavbou betonové konstrukce Siemens-martinské ocelárny podle návrhu architekta Stanislava Bechyně s přilehlou válcovací tratí. Krátce poté došlo ke sloučení podniku se Škodovými závody v Plzni. Areál se v průběhu let dále rozrůstal. Vznikla tažírna lesklého železa, úpravna válcovaných pluhových ostří, mechanické dílny a elektrárna.

Další fotografie areálu můžete nalézt na webových stránkách Czech Film Commission.

Foto: Viktor Mácha